Ve dnech 8.-10.
března 2007
jsme se 14 farníků z trmického farního obvodu vydali na pozvání do
Haimbachu, okrajové čtvrti Fuldy, abychom se zde setkali s věřícími
místní farnosti. Byli jsme přijati neobyčejně přívětivě a otevřeně,
spali jsme v rodinách zdejších katolíků, program i veškeré zajištění
nám poskytovali místní věřící v čele s p. farářem Markusem Schneidrem a
předsedou farní rady Dr. Joachimem Heinem. Navázali jsme tím
mezinárodní přátelství s německou farností, které bychom rádi dále
udržovali a rozvíjeli. Zde jakási informativní dokumentace celé
návštěvy.
Barokní dóm ve Fuldě byl stavěn v letech 1704-1712 architektem Johannem
Dientzenhoferem (příbuzný našeho barokního architekta - sv. Mikuláš v
Praze) na místě staré románské klášterní baziliky, postavené
v 9. stol. a více než dvakrát převyšující svýmy rozměry nynější barokní
chrám. Dóm byl původně klášterním kostelem řádu benediktýnů, který
zakládal osobou svého prvního opata sv. Sturmia jak klášter, tak i celé
město. To bylo roku 744, kdy sv Bonifác - apoštol Německa - posílá
svého žáka a přítele Sturmia, aby v nehostinné krajině založil klášter.
Bonifác si přeje být jednou v klášterním kostele pochován a potom, co
se tak stane, stává se klášter cílem mnohých poutníků ke hrobu svatého
apoštola Německa a též mnoho bohatých zemanů odkazuje značné majetky
kláštru a řádu. Tak se v krátké době stává klášter ve Fuldě úžasně
bohatým, vlastní obrovské pozemky, jeho bezprostřední okolí se stává
městem, opat je od nynějška spíše úžasně bohatým světským knížetem, než
duchovní mnižskou osobou. Klášterní budova dnes slouží jako sídlo
Theologické a filosofické vysoké školy s ubytováním pro bohoslovce,
kteří se připravují na kněžství. Z čelního pohledu po pravé straně
baziliky stojí ještě starý románský kostel sv. Michaela, bývalý
hřbitovní kostelík, kde byli pochováváni opaté a mniši zdejšího
benendiktýnského kláštera. Kostel byl stavěn původně jako kruhovitá
románská rotunda v letech 809-811, do tvaru kříže byl rozšířen později.
Interiér kostela s kruhovitým presbytářem a stejně velikou kryptou byl
však dochován v původním stavu. Tvoří tak patrně společně s Cáchami
nejstarší dochovaný kostel Německa. K románskému kostelíku je
přistavěna barokní rezidence jako sídlo biskupa Fuldy.
Socha sv. Bonifáce na
náměstíčku před městským zámkem ztvárňuje nejvýznamější postavu
spojenou s městem Fulda. Bonifác se narodil r. 672 v dnešní jižní
Anglii, jeho jméno bylo Winfrid, jméno Bonifác přijal až od papeže,
který jej pověřil misiemi v pohanském Duryňsku kol. r. 718. Před touto
slavnou misijní činností se Winfrid věnoval studiu a vědě jako
benediktinský mnich. P papežově pověření se vydává do Duryňska, kde
nejen pro toto území, le též pro Hesensko Frísko, Wuertenbersko,
Vestfálsko, Bavorsko se věnuje intenzívní misii a především církevní
organizační práci. R. 722 byl vysvěcen na biskupa, později prohlášen za
arcibiskupa celé Germánie. R. 747 (bylo mu tehdy již 72 let) se
stává biskupem v Mohuči. Ke konci života se znovu
vydává s
52 druhy v duchovní misii do pohanského Fríska
(dnešní
Holandsko), kde byl 5. června 754
zavražděn společně
se všemi svými druhy. Při smrtelném útoku na vlastní osobu se
bránil knihou evangeliáře, jíž si chránil hlavu, proto jeho hlavní
atribut bývá znázorňován právě knihou, často
proťatou mečem
či dýkou. Jeho mrtvé tělo bulo převezeno do jeho oblíbeného
kláštera ve
Fuldě, kde bylo pochováno do krypty klášterního kostela. Již velice
bezprostředně se stal jeho hrob cílem nespočetných poutníků.
Bazilika
Panny Marie a sv. Bonifáce - vnitřek kostela. Barokní styl je zde
velice strohý, štukatura je jednolitě bílá, s výjimkou čtyř evangelistů
pod středovou kupolí. Výstavný havní oltář, za ním chórové lavice pro
mnišskou komunitu, v lodi kostela boční oltáře, kazatelna, kostelní
lavice pro lid.
Hlavní oltář baziliky ve Fuldě.
V kryptě baziliky je
výstavný barokní sarkofág s ostatky sv. Bonifáce.
Partnerství
naší
farnosti jsme navazovali s farností sv. Marka v Haimbachu. Na obrázku
je farní kostel sv. Marka, v novorománském slohu (věž). Vnitřek kostela
je neogotický.
Místní
farář Markus
Schneider je zde činný již jedenáctý rok. Je mu asi 40 let. Je to
velice milý, společenský a veselý člověk. Po celou naši návštěvu se o
nás velmi pečlivě staral, věnoval nám mnoho svého času, provázel nás po
svých okolních farnostech a filiálkách.
Presbytář
kostela sv.
Marka v Haimbachu.
10.
března 2007 ráno -
v kostele sv. Marka v Haimbachu u Fuldy. Otec Markus Schn. přeje k 18.
narozeninám Aničce Houžvičkové.
Na
blízkém kopci na
kraji starého města ve Fuldě je vystavěna veliká barokní křížová cesta,
končící na vrcholu kopce Kalvárií. Sochař, který křížovou cestu v 18.
stol zhotovoval, byl františkánským řeholníkem, pocházejícím z našich
Litoměřic.
Pohled
z křížové cesty
na Frauenbergu na staré město Fulda. Uprostřed bazilika sv. Bonifáce.
Pod
Frauenbergem, kde
je františkánský kostel Panny Marie s přilehlým františkánským
klášterem (dnes cca 8 řeholníků - starají se o staré lidi, kteří jsou
uytováni v klášteře) stojí barokní morový sloup z 18. stol. V popředí
paní Rauerová s paní Svobodovou.
Starý
měšťanský dům na
starém městě, stavěný ve zdejší typické architektuře hrázděným stylem.
Městský zámek dnes
slouží jako výstavná radnice, v části se provádějí prohlídky. Původně
byl stavěn jako opevněný hrad opata, později přestavěn jako luxusní
rezidence klášterního představeného a biskupa. Dnešní podoba je opět z
doby barokní od architekta Johanna Dientzenhofera. Přestavba do dnešní
podoby byla ukončena r. 1730.
Páteční
slavnostní
přijetí místním primátorem panem Moellerem v zeleném salónu zámku.
Primátor
p. Moeller
nás přijal velice přátelsky, na vzájemné přátelství a partnerství jsme
si připili skleničkou vína. Vlevo vzadu pan Alois Hoffmann, druhý zleva
s papírama v ruce hlavní iniciátor a organizátor návštěvy - pan Joachim
Hein.
Hlavní
knížecí sál na
zámku s krásnou barokní výzdobou, inspirující se antickou mytologií.
Dnes oficiální síň pro slavnostní audience a koncerty.
V zámku se dochovalo
mnoho krásných, barokně zařízených místností, které jsou vyzdobeny
četnými benátskými zrcadly, vyšívanými tapetami, barokními obrazy a
pozlacenými ozdobnými ornamenty. Samotný nábytek byl rozmístěn spíše
střídmě.
Pohled
na zahradní
křídlo zámku ze zámeckého parku. Proti této části zámku je výstavná
barokní oranžérie, prostor mezi budovami je krásně parkově upraven.
Na schodišti k
oranžérii (jakýsi barokní skleník na tropické rostliny, hlavně ovoce -
pomeranče) je umístěna nádherná barokní parková váza z 18. stol.
V hlavním sále
oranžérie je na stropě obrovská freska slavnostní jízdy mytologického
vozu boha slunce Helia. Celá malba působí neobyčejně plasticky ve formě
klenby, ačkoli má být údajně namalována na plochém stropu.
Uprostřed
mezi
farnostmi a filiálkami, které spadají pod Haimbach, se na nevysokém
kopci tyčí kaple zasvěcená Božskému Srdci Ježíšovu. Je to místo častých
poutí a procesí z oklních farností. Je odsud hezký výhled na široké
okolí. I my jsme zde započali svou sobotní exkurzi po farním obvodu
spadajícím pod Haimbach.
Kaple
v Mittelrode
(filiálka Haimbachu) je zasvěcena Zesnutí sv. Josefa. Má krásný barokní
oltář, nicméně je nedávno renovována a moderně upravena pro bohoslužby
čelem k lidu.
Kostel v Oberrode, v
poslední době se rozvíjející obci, je zasvěcen sv. Hubertovi, patronovi
myslivců a lesníků. Dříve zde kostel vůbec nestál, věřící museli chodit
na mše do Haimbachu či Mittelrode. Nicméně s narůstajícím počtem
obyvatel se musel řešit i bohoslužebný prostor pro místní početné
věřící, což na začátku 60. let minulého století vyústilo do veliké
stavby kostela pro několik set věřících. Stavba ukončena a vysvěcena
1963.
A
zde již máme moderní
prostorný halový interiér kostela s barokním oltářem sv. Huberta.
V
každém kostele v
celém obvodě jsme si mohli prohlédnout slavnostní aktuální výzdobu pro
děti, které budou po velikonocích přistupovat k prvnímu sv. přijímání.
Moto letošního roku pro dobu přípravy na tuto událost znělo "nalézáme
poklad" a bylo v každém kostele vždy originálně ztvárněno. Zde
pokladnice se srdci, v nichž jsou fotografie budoucích oslavenců.
V kostele vzadu u
vchodu visí dřevěná plastika Panny Marie s Děťátkem, ke které nám byl
poskytnut velice dojemný příběh. Dřevořezba byla zhotovena podle malby
na rubu vojenské mapy. Sem polní lékař vojenských jednotek německé
armády u Stalingradu na vánoce r. 1942 nakreslil Madonu s Ježíškem,
jako ústřední objekt pro vánoční bohoslužbu. Lékař, společně s mnohými,
kteří se tehdy modlitby účastnili, v krvavých bojích zahynul, nicméně
jeho kresba vešla do dějin jako "Stalingradská Madona" a bývá
napodobována jako protiválečný náboženský motiv. Na vyrytém německém
textu kolem Marie stojí: "Vánoce 1942 v kotli stalingradské pevnosti.
SVĚTLO ŽIVOT LÁSKA".
Maberzell
- druhá
farnost, která spadá pod Maimbach. Na obrázku bývalý kostel, dnes patří
obci jako výstavní ateliér. V zádech je nový moderní kostel ze 70. let
20. stol., stavěný ve tvaru stanu z hrubého neupraveného betonu.
A
toto je presbytář s
moderním oltářním obrzem kostela v Maberzell. Je to údajně největší
oltářní obraz v Evropě (!), spodobující dějiny spásy (zleva Adam a Eva,
uprostřed Ukřižování, vpravo Vzkříšený). Obraz byl dokončen teprve před
3 roky a stále vzbuzuje rozporné reakce různých diváků. I v naší
skupině se názory lišily od obdivného ocenění k zavrhujícímu odsouzení.
A
opět před oltářem
výzdoba pro prvokomunikanty s heslem "Pojď, nalezneme poklad". Zde jsou
fotografie dětí uvázány na "měšce se zlatem".
Ve
Fuldě (jiní
duchovní správci) jsme se samozřejmě setkali s motivy jinými - zde
motiv symbolického významu vody pro věřícího člověka.
A
teď pár obrázků lidí
- našich i našich hostitelů. Zde Láďa Řeřicha s Aloisem Hoffmannem.
Zleva:
Paní Svobodová,
pí Rauerová, Honza Novotný s maminkou Marcelou, farář Markus S.,
hostitelské rodiny z Haimbachu.
Rodina
Novotných, Láďa Ř.
Před
kostelem v
Haimbachu po sobotní večerní bohoslužbě.
Sobotní večerní
bohoslužba na závěr naší návštěvy. Setkání dvou mezinárodních farností
v hessenském Haimbachu u Fuldy jsme zakončili společnou slavnostní
bohoslužbou v předvečer 3. neděle postní ve farním kostele Nejsvětější
Trojice. Do početné skupiny ministrantů byli pozváni i naši
ministranti, já jsem koncelebroval.
Dostali
jsme na
památku započetí vzájemného přátelství a partnerství velikou kytku,
kterou jsme v pořádku dovezli domů. Nyní je ve farní kapli, později ji
dáme do kostela.