NÁVŠTĚVA PARTNERSKÉ FARNOSTI

                                 HAIMBACH VE FULDĚ

Ve dnech 8.-10. března 2007 jsme se 14 farníků z trmického farního obvodu vydali na pozvání do Haimbachu, okrajové čtvrti Fuldy, abychom se zde setkali s věřícími místní farnosti. Byli jsme přijati neobyčejně přívětivě a otevřeně, spali jsme v rodinách zdejších katolíků, program i veškeré zajištění nám poskytovali místní věřící v čele s p. farářem Markusem Schneidrem a předsedou farní rady Dr. Joachimem Heinem. Navázali jsme tím mezinárodní přátelství s německou farností, které bychom rádi dále udržovali a rozvíjeli. Zde jakási informativní dokumentace celé návštěvy.

Barokní dóm ve Fuldě byl stavěn v letech 1704-1712 architektem Johannem Dientzenhoferem (příbuzný našeho barokního architekta - sv. Mikuláš v Praze) na místě staré románské klášterní baziliky, postavené v 9. stol. a více než dvakrát převyšující svýmy rozměry nynější barokní chrám. Dóm byl původně klášterním kostelem řádu benediktýnů, který zakládal osobou svého prvního opata sv. Sturmia jak klášter, tak i celé město. To bylo roku 744, kdy sv Bonifác - apoštol Německa - posílá svého žáka a přítele Sturmia, aby v nehostinné krajině založil klášter. Bonifác si přeje být jednou v klášterním kostele pochován a potom, co se tak stane, stává se klášter cílem mnohých poutníků ke hrobu svatého apoštola Německa a též mnoho bohatých zemanů odkazuje značné majetky kláštru a řádu. Tak se v krátké době stává klášter ve Fuldě úžasně bohatým, vlastní obrovské pozemky, jeho bezprostřední okolí se stává městem, opat je od nynějška spíše úžasně bohatým světským knížetem, než duchovní mnižskou osobou. Klášterní budova dnes slouží jako sídlo Theologické a filosofické vysoké školy s ubytováním pro bohoslovce, kteří se připravují na kněžství. Z čelního pohledu po pravé straně baziliky stojí ještě starý románský kostel sv. Michaela, bývalý hřbitovní kostelík, kde byli pochováváni opaté a mniši zdejšího benendiktýnského kláštera. Kostel byl stavěn původně jako kruhovitá románská rotunda v letech 809-811, do tvaru kříže byl rozšířen později. Interiér kostela s kruhovitým presbytářem a stejně velikou kryptou byl však dochován v původním stavu. Tvoří tak patrně společně s Cáchami nejstarší dochovaný kostel Německa. K románskému kostelíku je přistavěna barokní rezidence jako sídlo biskupa Fuldy.

Socha sv. Bonifáce na náměstíčku před městským zámkem ztvárňuje nejvýznamější postavu spojenou s městem Fulda. Bonifác se narodil r. 672 v dnešní jižní Anglii, jeho jméno bylo Winfrid, jméno Bonifác přijal až od papeže, který jej pověřil misiemi v pohanském Duryňsku kol. r. 718. Před touto slavnou misijní činností se Winfrid věnoval studiu a vědě jako benediktinský mnich. P papežově pověření se vydává do Duryňska, kde nejen pro toto území, le též pro Hesensko Frísko, Wuertenbersko, Vestfálsko, Bavorsko se věnuje intenzívní misii a především církevní organizační práci. R. 722 byl vysvěcen na biskupa, později prohlášen za arcibiskupa celé Germánie. R. 747 (bylo mu tehdy již 72 let) se stává  biskupem v Mohuči.  Ke konci života se znovu vydává s 52 druhy v duchovní misii  do pohanského Fríska  (dnešní Holandsko), kde  byl  5. června 754  zavražděn společně se všemi svými druhy.  Při smrtelném útoku na vlastní osobu se bránil knihou evangeliáře, jíž si chránil hlavu, proto jeho hlavní atribut bývá znázorňován právě knihou, často  proťatou  mečem či dýkou.  Jeho mrtvé tělo bulo převezeno do jeho oblíbeného kláštera ve
Fuldě, kde bylo pochováno do krypty klášterního kostela. Již velice bezprostředně se stal jeho hrob cílem nespočetných poutníků.

Bazilika Panny Marie a sv. Bonifáce - vnitřek kostela. Barokní styl je zde velice strohý, štukatura je jednolitě bílá, s výjimkou čtyř evangelistů pod středovou kupolí. Výstavný havní oltář, za ním chórové lavice pro mnišskou komunitu, v lodi kostela boční oltáře, kazatelna, kostelní lavice pro lid.

                          Hlavní oltář baziliky ve Fuldě.

V kryptě baziliky je výstavný barokní sarkofág s ostatky sv. Bonifáce.

Partnerství naší farnosti jsme navazovali s farností sv. Marka v Haimbachu. Na obrázku je farní kostel sv. Marka, v novorománském slohu (věž). Vnitřek kostela je neogotický.

Místní farář Markus Schneider je zde činný již jedenáctý rok. Je mu asi 40 let. Je to velice milý, společenský a veselý člověk. Po celou naši návštěvu se o nás velmi pečlivě staral, věnoval nám mnoho svého času, provázel nás po svých okolních farnostech a filiálkách.

                        Presbytář kostela sv. Marka v Haimbachu.

10. března 2007 ráno - v kostele sv. Marka v Haimbachu u Fuldy. Otec Markus Schn. přeje k 18. narozeninám Aničce Houžvičkové.

Na blízkém kopci na kraji starého města ve Fuldě je vystavěna veliká barokní křížová cesta, končící na vrcholu kopce Kalvárií. Sochař, který křížovou cestu v 18. stol zhotovoval, byl františkánským řeholníkem, pocházejícím z našich Litoměřic.

Pohled z křížové cesty na Frauenbergu na staré město Fulda. Uprostřed bazilika sv. Bonifáce.

Pod Frauenbergem, kde je františkánský kostel Panny Marie s přilehlým františkánským klášterem (dnes cca 8 řeholníků - starají se o staré lidi, kteří jsou uytováni v klášteře) stojí barokní morový sloup z 18. stol. V popředí paní Rauerová s paní Svobodovou.

Starý měšťanský dům na starém městě, stavěný ve zdejší typické architektuře hrázděným stylem.

Městský zámek dnes slouží jako výstavná radnice, v části se provádějí prohlídky. Původně byl stavěn jako opevněný hrad opata, později přestavěn jako luxusní rezidence klášterního představeného a biskupa. Dnešní podoba je opět z doby barokní od architekta Johanna Dientzenhofera. Přestavba do dnešní podoby byla ukončena r. 1730.

Páteční slavnostní přijetí místním primátorem panem Moellerem v zeleném salónu zámku.

Primátor p. Moeller nás přijal velice přátelsky, na vzájemné přátelství a partnerství jsme si připili skleničkou vína. Vlevo vzadu pan Alois Hoffmann, druhý zleva s papírama v ruce hlavní iniciátor a organizátor návštěvy - pan Joachim Hein.

Hlavní knížecí sál na zámku s krásnou barokní výzdobou, inspirující se antickou mytologií. Dnes oficiální síň pro slavnostní audience a koncerty.

V zámku se dochovalo mnoho krásných, barokně zařízených místností, které jsou vyzdobeny četnými benátskými zrcadly, vyšívanými tapetami, barokními obrazy a pozlacenými ozdobnými ornamenty. Samotný nábytek byl rozmístěn spíše střídmě.

Pohled na zahradní křídlo zámku ze zámeckého parku. Proti této části zámku je výstavná barokní oranžérie, prostor mezi budovami je krásně parkově upraven.

Na schodišti k oranžérii (jakýsi barokní skleník na tropické rostliny, hlavně ovoce - pomeranče) je umístěna nádherná barokní parková váza z 18. stol.

V hlavním sále oranžérie je na stropě obrovská freska slavnostní jízdy mytologického vozu boha slunce Helia. Celá malba působí neobyčejně plasticky ve formě klenby, ačkoli má být údajně namalována na plochém stropu.

Uprostřed mezi farnostmi a filiálkami, které spadají pod Haimbach, se na nevysokém kopci tyčí kaple zasvěcená Božskému Srdci Ježíšovu. Je to místo častých poutí a procesí z oklních farností. Je odsud hezký výhled na široké okolí. I my jsme zde započali svou sobotní exkurzi po farním obvodu spadajícím pod Haimbach.

Kaple v Mittelrode (filiálka Haimbachu) je zasvěcena Zesnutí sv. Josefa. Má krásný barokní oltář, nicméně je nedávno renovována a moderně upravena pro bohoslužby čelem k lidu.

Kostel v Oberrode, v poslední době se rozvíjející obci, je zasvěcen sv. Hubertovi, patronovi myslivců a lesníků. Dříve zde kostel vůbec nestál, věřící museli chodit na mše do Haimbachu či Mittelrode. Nicméně s narůstajícím počtem obyvatel se musel řešit i bohoslužebný prostor pro místní početné věřící, což na začátku 60. let minulého století vyústilo do veliké stavby kostela pro několik set věřících. Stavba ukončena a vysvěcena 1963.

A zde již máme moderní prostorný halový interiér kostela s barokním oltářem sv. Huberta.

V každém kostele v celém obvodě jsme si mohli prohlédnout slavnostní aktuální výzdobu pro děti, které budou po velikonocích přistupovat k prvnímu sv. přijímání. Moto letošního roku pro dobu přípravy na tuto událost znělo "nalézáme poklad" a bylo v každém kostele vždy originálně ztvárněno. Zde pokladnice se srdci, v nichž jsou fotografie budoucích oslavenců.

V kostele vzadu u vchodu visí dřevěná plastika Panny Marie s Děťátkem, ke které nám byl poskytnut velice dojemný příběh. Dřevořezba byla zhotovena podle malby na rubu vojenské mapy. Sem polní lékař vojenských jednotek německé armády u Stalingradu na vánoce r. 1942 nakreslil Madonu s Ježíškem, jako ústřední objekt pro vánoční bohoslužbu. Lékař, společně s mnohými, kteří se tehdy modlitby účastnili, v krvavých bojích zahynul, nicméně jeho kresba vešla do dějin jako "Stalingradská Madona" a bývá napodobována jako protiválečný náboženský motiv. Na vyrytém německém textu kolem Marie stojí: "Vánoce 1942 v kotli stalingradské pevnosti. SVĚTLO ŽIVOT LÁSKA".

Maberzell - druhá farnost, která spadá pod Maimbach. Na obrázku bývalý kostel, dnes patří obci jako výstavní ateliér. V zádech je nový moderní kostel ze 70. let 20. stol., stavěný ve tvaru stanu z hrubého neupraveného betonu.

A toto je presbytář s moderním oltářním obrzem kostela v Maberzell. Je to údajně největší oltářní obraz v Evropě (!), spodobující dějiny spásy (zleva Adam a Eva, uprostřed Ukřižování, vpravo Vzkříšený). Obraz byl dokončen teprve před 3 roky a stále vzbuzuje rozporné reakce různých diváků. I v naší skupině se názory lišily od obdivného ocenění k zavrhujícímu odsouzení.

A opět před oltářem výzdoba pro prvokomunikanty s heslem "Pojď, nalezneme poklad". Zde jsou fotografie dětí uvázány na "měšce se zlatem".

Ve Fuldě (jiní duchovní správci) jsme se samozřejmě setkali s motivy jinými - zde motiv symbolického významu vody pro věřícího člověka.

A teď pár obrázků lidí - našich i našich hostitelů. Zde Láďa Řeřicha s Aloisem Hoffmannem.

Zleva: Paní Svobodová, pí Rauerová, Honza Novotný s maminkou Marcelou, farář Markus S., hostitelské rodiny z Haimbachu.

                                                        Rodina Novotných, Láďa Ř.

Před kostelem v Haimbachu po sobotní večerní bohoslužbě.

Sobotní večerní bohoslužba na závěr naší návštěvy. Setkání dvou mezinárodních farností v hessenském Haimbachu u Fuldy jsme zakončili společnou slavnostní bohoslužbou v předvečer 3. neděle postní ve farním kostele Nejsvětější Trojice. Do početné skupiny ministrantů byli pozváni i naši ministranti, já jsem koncelebroval.

Dostali jsme na památku započetí vzájemného přátelství a partnerství velikou kytku, kterou jsme v pořádku dovezli domů. Nyní je ve farní kapli, později ji dáme do kostela.